TOPlist

10.9.2009________________________________________________________________________

Konečně je to tu! Vyhlášení hlavní ceny Velké prázdninové megasoutěže! Co to bylo za cenu?

lf

------------------------------------------------------------------------------------------------------
1.místo
Propagování vítězova blogu
na hl. straně folmici.blog.cz po dobu 14-ti dnů
- banner vytvoříme sami
-velikost banneru:
468x60

2. a 3.místo
Propagování vítězova blogu na hl. straně
folmici.blog.cz po dobu 14-ti dnů
- banner vytvoříme sami
-velikost banneru:
88x31
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nebudeme vás dlouho napínat, Honza už nedočkavě cucá kabel od myši :o)

Kdo tedy vyhrál?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
1. místo
WERIKA
se zážitkem "Prázdninová olympiáda"

2. a 3. místo (shodně)
N-OSTALGY
se zážitkem "Španělské prázdniny"
a
TÝNKA
se zážitkem "Správná pětka, aneb arabštiny není nikdy dost!!"
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Výherkyním moc gratulujeme! Jejich blogy budou propagovány 14 dní na hlavní straně ve formě těchto bannerů:

w

t n

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vítěžné práce:
------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. místo - Werika: Prázdninová olympiáda

Blog: werikyblogisek.blog.cz
"Loni o letních prázdninách jsem jela na chalupu. Samozřejmě jsem se tam moc těšila. Nedaleko totiž bydlí mé dvě kamarádky - čtrnáctiletá Lída a její o tři roky mladší sestra Katka. A když se ty dvě objeví, je o zábavu postaráno. Ani tentokrát tomu nebylo jinak.
Jednoho dne jsme si povídaly o všem možném a nějak jsme se dostaly i k letním olympijským hrám v Pekingu, které se právě tehdy probíhaly. A pak jednu z nás - ani nevím, kterou - napadlo: Proč neuspořádat vlastní olympiádu?
Všem to připadalo jako skvělý nápad. Ještě ten den jsme vymyslely program - nejen disciplíny, ale také zahajování. Měly jsme připravenou hudbu, olympijskou pochodeň (či spíše olympijskou čajovou svíčku), 500 000 diváků (které zastupoval můj dědeček) a já jsem babičku pracně naučila, jak fotit s mobilem, abychom mohly ten zážitek zvěčnit. Večer jsem nemohla ani usnout - tak jsem se těšila. Před očima už jsem měla ten obraz - dokonalé zahájení, dají nás do novin... A jak si myslíte, že to doopravdy dopadlo? Čtěte dál...
Začalo to slibně - přesně podle plánu. Hudba hrála, my pochodovaly s "olympijským ohněm" kolem, diváci (dědeček) se dívali, babička fotila,... Ale! Asi v polovině zahájení jsem zjistila, že babička drží ten mobil naopak, než měla, tudíž fotila sama sebe a ne nás. Přes hudbu na plné pecky jsem na ni musela zařvat, aby to přetočila. Povedlo se a vypadalo to, že nic jiného se už nestane. Ale štěstěna se prostě špatně vyspala a rozhodla se, že bez problémů se to neobejde.
Když jsme chtěly zapálit "pochodeň", zhasl nám oheň. To je konec! říkala jsem si. Naštěstí to zachránila babička. Měla u sebe zapalovač, a tak jsme ho použily k zažehnutí pochodně. Nakonec jsme si slavnostně přiťukly vodou se šťávou a LOH Morávka 2008 konečně začaly.
Na programu bylo celkem 12 disciplín. Zahrnuty byly zcela obyčejné věci jako běh nebo hod balonem, pak ty mírně odlišné - třeba dáma, hod klackem nebo přetahovaná - a završily to disciplíny typu rychlostní lakování nehtů či rychlostní pití.
Tyhle olympijské hry opravdu nebyly pro osoby trpící srdeční slabostí, protože tolik hádek ve dvou dnech jsem snad ještě nikdy nezažila. Například dohadování se o tom, že ten míč je nekvalitní nebo že jsem při přenášení vody nevylila dva mililitry, ale pouze jeden, bylo opravdu vyčerpávající.
Některé disciplíny nebyly fér. Vezměte si takové lakování nehtů. Já jsem si nehty ještě v životě nelakovala, a co teprve rychlostně! Tuto soutěž samozřejmě nemohl vyhrát nikdo jiný, než Lída. Ta už by si nalakovala nehty i bez rukou.
Další velice zajímavou disciplínou bylo rychlostní pití. Každá jsme dostaly skleničku se stejným množstvím pití (přeměřovaly jsme to pravítkem) a babička to odstartovala: "Tři, dva, jedna... teď!" Okamžitě jsem do sebe překlopila celou sklenici a stala se vítězkou. Z nějakého nepochopitelného důvodu ze mě ovšem Lída a Katka dostaly neuvěřitelný záchvat smíchu. Řehtaly se, dusily a prskaly a až po nějakých pěti minutách byly schopné dopít zbytek pití.
Úplně na konci her jsme spočítaly průměrné pořadí. Lída byla první, já druhá a Katka skončila na 3. místě. Když došlo na předávání medailí... Zjistily jsem, že žádné nemáme. Tak jsme strávily ještě jeden den vyráběním medailí a poté byly LOH Morávka ukončeny slavnostním zvoláním: "Konec!" a sfouknutím svíčky."
-----------------------------------------------------------------------------

2.-3. místo - Týnka : "Správná pětka, aneb arabštiny není nikdy dost!"

Blog: pc-recenze.blog.cz
Asi nevíte co si máte pod nadpisem představit že???
No prostě...byli jsme na djerbě. A tam ze začátku nuda , nuda a nuda jenom mamka s její kámoškou se tam bavili dost dobře, protože tam měli jejich aerobic a cvičení.
Asi po čtyřech dnech jsem se seznámila se slovákama a slovačkama ( Slovensky umim ale není to furt ono tak jsem se jich neustále ptala ,, co??")
Ty slováci byli 4 tak nás celkem bylo pět , no asi si dokážete představit
že když tam jsou 4 děti ( a tenageeři) tak se nebudeme jenom válet .
Tak jsme špehovali spoustu lidi a nejvíc jednoho araba.
Než jsme se ho vydali špehovat tak jsme od dospělých zjistili
aspoň 2 arebské slova
a to děkuju - šukran a meruňka- myšmyš.
Špehovali jsme toho chlápka a když vešel do hotelu tak my šli za ním a ty dveře nás málem přiskříply nosy , kdyby nám je nějaký ochotný pán nepodržel tak jsme sborově řekli MYŠMYŠ!!!Ten pán si zatukal na čelo a naštvaně odkráčel, my se na sebe dívali jako co se stalo a nedošlo nám že jsme řekli merunka.
Když jsme k večeru šli na hřiště ( v areálu hotelu) tak jsme se houpali a já spadla z houpačky .
Přispěchal ke mně hned náký dospalý a začal něco mlít ( asi arabsky) a já jen tak v klidu řekla MYŠMYŠ , ten pán se na mě dívat podledem jako by se díval na hrocha ( nevim proč na chrocha ale všichni to potvrdili).
Ještě předtím odpoledne jsme byli na skoužce na takové divadlo v hotelu a mělo tam příjít asi 400 lidí tak jsme nacvičovaly měli jsme všechno nacvičené , ale večer se ještě něco přidalo.
Ta animátorka začala máchat rukama a vysvětlovat ale samozřejmě naše pětice ničemu nerozuměla.
Když kolem nás proška delegátka tak jsme se jí šli hned zeptat a ona na to :,, Musíte něco říct Arabsky a už běžte , šup". Z tohodle proslovu jsem byla trochu na trní protože jsem nevěděla co říct. A samožrejmě jako zákon schválnosti jsem šla jako první a předvedla jsem scénku, pak jsem v jedné
vteřině musela vymyslet co řeknu no tak jsem řekla: ,,MYŠMYŠ ŠUKRAN".
Lidi se na mě začali dívat jako na blbce tak jsem rychle vyskákala z podia a
to co jsem řekla já
zopakovali i ti ostatní 4 aniž by věděli že jsem to řekla.
-----------------------------------------------------------------------------

2.-3. místo - N-ostalgy : Španělské prázdniny

Blog: http://n-ostalgy.blog.cz

,,To je nádhera." vydechla jsem. Opravdu - nic krásnějšího - tedy ohňostroj jsem nikdy neviděla.
Tolik krásných světélkujících prskavek. A ještě lepší na tom bylo, že jsme mohli sledovat hned
dva ohňostroje najednou! V Lloret de Mar (španělé tomu říkají Jlóret) a v Blanes. A k čemu ohňostroje? No přeci měli svátek patronky - Anna a Kristýna. Teď jsem si vzpomněla na mojí kamarádku a spolužačku Aničku. Celkem se mi stýská. Né že bych si stěžovala; prázdniny jsou fajn. ,,Nepůjdeme už?" ozvala se babička. ,,Počkej chvilku, už to bude končit!" řekla máma, ,,tak, teď můžeme." Odcupitali jsme k hotelu Dex a šli spát. Ráno jsme se měli probudit a jet do Barcelony. ,,Sakra!" zaklela jsem. ,,Co se děje?" hleděla na mě máma, s jejím starostlivým, známým výrazem. ,,Tak co by bylo - je příliš brzo a včera bylo jedenáct, když jsme se vrátili. ,,Tak to se připrav, dneska se totiž vrátíme ve dvanáct." řekla máma s úsměvem. Pořád jsem něco bručela, ale nebylo to nic platné. Jeli jsme do Barcelony, druhého největšího města Španělska a hlavní město katalánska. ,,První zastávka bude Park." hlásil hlas delegáta, Švába.
Všichni jsme vystoupili a kochali se pohledem. Pak se všichni "rozutekli" a my s mámou se vydali vlastní cestou. Pak následovala druhá zastávka, Chrám Svaté Rodiny (staví se od roku 1888 a dostaví se až roku 2036), pak třetí a než jsme se nadáli, byla tu poslední zastávka - Zpívající fontány. Jedno z nejhezčích míst Barcelony. Něco málo jsme natočili. Opět (už mě ten stereotyp trochu nudil) jsme se vydali k autobusu, jenomže se nám pár lidi zatoulalo. Už je chtěl delegát jít hledat, když tu se objevili - a pak jsme čekali ještě dobrých dvacet minut, než jsme byli kompletní. Ještě teď, když o tom vyprávím, vidím tu scénu jasně - po půl hodině jsme dojeli k nehodě;
autobus s kamionem, ještě u toho nebyla ani policie, ani sanitka. Zřejmně to bylo čerstvé - kdyby jsme se zdrželi o pouhých deset minut..Mohli jsme to být my. Chtělo se mi brečet - v takových chvílích si člověk začne více vážit života. A každý, kdo tvrdí něco jiného, je na velkém omylu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------