TOPlist

Vánoce jinde.

1
avatar 12.12.2010 11:57:49Embri
Blíží se tak dlouho očekávané Vánoce. Neodmyslitelně k nim patří koledy, stromeček, koulovačky, bobování, dárky, rodinná pohoda a samozřejmě kuchtění.
Pečeme cukroví, vaříme kapra, řízky či někdo smažáka a u toho nevině ujídáme.
Všimli jste si, ale někdy, že ne všechny kultury vaří stejná jídla jako my? Mají i jiné obyčeje. V Americe a Anglii chodí Santa Claus, v Rusku chodí Děda mráz, ve Francii je to Noel neboli Otec Vánoc. U nás v Česku samozřejmě chodí Ježíšek. 3 A co dalšího víte o oslavách Vánoc jinde? Jaká tam vaří jídla? Např. ve Francii pečou tzv. Buche de Noel neboli pečené poleno. Budu ráda, když sem něco uveřejníte, porovnáte naše Vánoce s Vánoci v jiných zemích apodobně. 14 Krásné Vánoce 3 49 50 51 52 53
avatar 12.12.2010 12:06:22456Lucinka456 VIP
Reakce na příspěvek od Embri z 12.12.2010 11:57:49

Blíží se tak dlouho očekávané Vánoce. Neodmyslitelně k nim patří koledy, stromeček, koulovačky, bobování, dárky, rodinná pohoda a samozřejmě kuchtění. Pečeme cukroví, vaříme kapra, řízky či někdo smažáka a u toho nevině ujídáme. Všimli jste si, ale někdy, že ne všechny kultury vaří stejná jídla jako my? Mají i jiné obyčeje. V Americe a Anglii chodí Santa Claus, v Rusku chodí Děda mráz, ve Francii je to Noel neboli Otec Vánoc. U nás v Česku samozřejmě chodí Ježíšek. 3 A co dalšího víte o oslavách Vánoc jinde? Jaká tam vaří jídla? Např. ve Francii pečou tzv. Buche de Noel neboli pečené poleno. Budu ráda, když sem něco uveřejníte, porovnáte naše Vánoce s Vánoci v jiných zemích apodobně. 14 Krásné Vánoce 3 49 50 51 52 53

No, tak já vím, že v Americe rozbalují dárky asi 25.prosince ráno (v pyžamech 2 )
avatar 12.12.2010 13:08:54Embri
Reakce na příspěvek od 456Lucinka456 z 12.12.2010 12:06:22

No, tak já vím, že v Americe rozbalují dárky asi 25.prosince ráno (v pyžamech 2 )

Ano, stejné je to i ve Francii 1 Já bych asi neusla 13
avatar 12.12.2010 13:10:41Embri
Pidávám recept na Buche de Noel- Přísady: 15 dkg cukru, 3 celá vejce, 10 dkg hladké mouky, lžička prášku do pečiva, špetka soli

Na polevu: hořká čokoláda na vaření rozpuštěná v trošce mléka

Na máslový krém s čokoládou: 35 dkg nasekané středně sladké čokolády, 4 až 5 bílků pokojové teploty, jeden a půl hrnku cukru krystal, čtvrt lžičky tartaru, tři čtvrtě lžičky soli, 68 dkg změklého másla, 3 lžičky vanilkového extraktu, 3 lžičky espresa rozpuštěného ve lžičce a půl vody, 3 lžičky tmavého rumu

Vejce rozklepneme a oddělíme žloutky od bílků. Hladkou mouku prosijeme spolu s práškem do pečiva. Ve větší míse smícháme cukr se žloutky, moukou a práškem do pečiva. V čisté nádobě vyšleháme z bílků s troškou soli tuhý sníh a opatrně jím nadlehčíme máslovou směs. Plech vyložíme pečicím papírem a okraje zlehka ohneme, aby vytvořily ohrádku. Papír poté vymažeme tukem a poprášíme moukou.

Na připravený plech nalijeme těsto a pečeme ve středně vyhřáté troubě (asi na 190 stupňů Celsia) deset až 15 minut. Poté vyjmeme plech z trouby, korpus vyklopíme na kuchyňskou utěrku a poprášíme bílým cukrem.
Dobrou chuť 1 3 49
avatar 12.12.2010 13:52:02Dix VIP
Tady, o tom jak se slavi Vanoce v Japonsku :)

______________________________

Japonské Vánoce neboli japonská tradice americké prosperity
Vánoce, coby křesťanský svátek, se do Japonska dostaly v 16. století spolu s křesťanskými misionáři, přičemž japonský termín natara - pochází z portugalského natal (narození). Ale až v polovině 19. století (za dynastie Mejdži) - s druhým příchodem západní civilizace do Japonska - se staly známějšími širší veřejnosti; postupně se šířily z měst na venkov a z vyšších společenských vrstev do nižších a do 20. let 20. století byly již obecně uznávaným svátkem. Vánoce se slavily i během druhé světové války a během okupace byly dokonce podporovány médii a obchodníky. V 50. letech měly podobu bouřlivých společenských oslav v ulicích a v barech; koncem 50. let se vlivem komercializace a médií prosadil ideál "rodinných Vánoc". A jaká je současnost? V ulicích a obchodech velkých měst bývají na sklonku roku ozdobené stromky, andělíčci, svíčky, všudypřítomní Santové i nápisy Merry Christmas či Merí Kurisumasu a v Japonsku stejně jako jinde zní v prosinci všude Jingle Bells.

Japonské Vánoce ale nejsou pouhou "transplantací" amerického svátku do japonského prostředí; svátek byl přizpůsoben japonskému kulturnímu kontextu a získal některé prvky, které v americké podobě Vánoc nenajdeme. Tak například kromě vánočního stromku, najdeme venku před domem od konce prosince do zhruba poloviny ledna kodomatsu neboli gate-pine - strom či jen malůvku stromu na papíře. Japonský Santa Claus je nazýván dědeček Santa Claus (Santa Kurosu no odžisan), což konotuje laskavost a vřelost (na rozdíl od Father Christmas, Pere Noel či Kris Kringle) a nenaděluje dárky do punčoch pověšených na krbu - málokterá japonská domácnost má totiž krb; motiv komína a krbu byl v Japonsku nahrazen kamínky v koupelně.

Vánoční svátky mají také své zvláštní místo v rámci každoročního japonského svátečního cyklu. Vánoce jsou součástí kalendářů šintoistických a buddhistických organizací, které je nepovažují za náboženskou hrozbu vůči svému "monopolu", nýbrž jsou zasazeny do rámce tradičních japonských oslav mezi zimním slunovratem a Novým rokem. Vánoce v Japonsku však nejsou "legálním" svátkem (v tom smyslu, že by většina lidí měla dovolenou a školy měly prázdniny) - vánoční aktivity jsou dovoleny až po skončení pracovního dne či vyučování.
Rozšíření vánočních oslav nelze mimo křesťanský svět vysvětlovat jako výraz schopnosti dobře imitovat Západ, nýbrž jako jeden ze způsobů, jak dát nový smysl životu v moderním světě (který se tak liší od světa "tradičního", zažitého často po staletí). "Santa Claus se stal hledaným symbolem nového poválečného dostatku a bohatství". Přičemž upozorňuje na fakt, že Američané a Japonci zdůrazňují odlišné aspekty lidových Vánoc: zatímco Američané podle něj vnímají Vánoce jako ukazatele a důkaz materiálního dostatku, Japonci zdůrazňují demokratický aspekt Vánoc. Přispěly totiž k demokratizaci japonské společnosti - jednak proto, že dávají příležitost ženám se společensky více projevit - díky vánočním večírkům a oslavám; ale demokratický duch je vnesen i do vánoční výměny dárků. Dávání darů je součástí také novoročních oslav (používá se pro ně termín tošidama), ale v jejich případě naděluje pouze hlava rodiny ostatním jejím členům - tedy dětem; při vánočním obdarovávání jde o vzájemnou výměnu mezi všemi členy rodiny, nikdo není vyloučen a zvýhodněn.

Hideyo Konagaya se při své analýze japonských Vánoc zabýval pouze jedním z materiálních rozdílů mezi americkými a japonskými Vánocemi, jímž je krájení a konzumace kulatého vánočního dortu s bílou polevou a ozdobeného červenými jahodami - "coby sváteční pokrm vyjadřuje symboly sdělující kulturní hodnoty, sociální vztahy a charakteristickou identitu moderního Japonska" a jeho význam je odvozen z ingrediencí, tvaru, barvy a zdobení. Vzhled a symbolika vánočního dortu v určitém smyslu ladí s tradičním japonským hodnotovým systémem: základním japonským obřadním pokrmem je moči z dušené rýže a vytvarované do kulatých kousků, spojované s hare, tedy posvátnem; bílá barva rýže coby nejposvátnějšího zemědělského produktu zdůrazňuje posvátnost tohoto pokrmu; a bělost ušlehaného krému na vánočním dortu značí technologický přepych té doby; kulatý tvar má vyjadřovat celistvost života či ročního cyklu a kromě toho symbolizovat srdce, jednotu a harmonii; a červená barva jahod má zahánět zlé duchy; kombinace červené a bílé vyjadřuje příznivé znamení a v Japonsku se objevuje v různých formách (nejpříznačnějším příkladem je japonská vlajka: červený kruh slunce na bílém poli čistoty). Čili "tvar a barvy dortu lpí na symbolice zděděné japonské ceremoniální potravy. Na druhé straně povrchové aspekty dortu poskytují vhodné médium k vyjádření nových hodnot a snů poválečné japonské společnosti. Přidáním luxusních ozdob (...) dort ztělesňuje americkou prosperitu, na níž Japonci v novém městském životě aspirují (...) Vánoční dort se dostatečně shodoval s tradičním japonským kulturním kódem a coby symbol, odrážel změny a kontinuitu japonských tradic".

Brian Moeran a Lise Skov popisují současné japonské Vánoce třemi klíčovými slovy: kýč, konzum a mládí. Různé "vánoční styly" jsou vytrženy ze svého prostorového, časového a kulturního kontextu a později sestavené dohromady podle odlišných estetických kritérií (podle chuti a volby konzumenta) - týká se to např. zdobení vánočního stromku nebo různorodých chodů štědrovečerní večeře; Vánoce znamenají pro Japonce především dárky, ale také něco navíc: drahou večeři ve dvou na zapůjčené jachtě, noc v luxusním hotelu, lyžařskou dovolenou atd.; a myšlenka "být spolu" je sociálním jádrem japonských Vánoc, ale nikoli být s vlastní rodinou - japonské Vánoce jsou především oslavou romantické lásky. V mnohém se tak liší od klasických "rodinných Vánoc", jak je známe na Západě, nicméně v devadesátých letech minulého století byl vedle výše zmíněného vytvořen nový vánoční trend - směrem k tiché vánoční nostalgii spíše než k okázalému "randění".
avatar 12.12.2010 14:56:23Jituš
Reakce na příspěvek od Dix z 12.12.2010 13:52:02

Tady, o tom jak se slavi Vanoce v Japonsku :) ______________________________ Japonské Vánoce neboli japonská tradice americké prosperity Vánoce, coby křesťanský svátek, se do Japonska dostaly v 16. století spolu s křesťanskými misionáři, přičemž japonský termín natara - pochází z portugalského natal (narození). Ale až v polovině 19. století (za dynastie Mejdži) - s druhým příchodem západní civilizace do Japonska - se staly známějšími širší veřejnosti; postupně se šířily z měst na venkov a z vyšších společenských vrstev do nižších a do 20. let 20. století byly již obecně uznávaným svátkem. Vánoce se slavily i během druhé světové války a během okupace byly dokonce podporovány médii a obchodníky. V 50. letech měly podobu bouřlivých společenských oslav v ulicích a v barech; koncem 50. let se vlivem komercializace a médií prosadil ideál "rodinných Vánoc". A jaká je současnost? V ulicích a obchodech velkých měst bývají na sklonku roku ozdobené stromky, andělíčci, svíčky, všudypřítomní Santové i nápisy Merry Christmas či Merí Kurisumasu a v Japonsku stejně jako jinde zní v prosinci všude Jingle Bells. Japonské Vánoce ale nejsou pouhou "transplantací" amerického svátku do japonského prostředí; svátek byl přizpůsoben japonskému kulturnímu kontextu a získal některé prvky, které v americké podobě Vánoc nenajdeme. Tak například kromě vánočního stromku, najdeme venku před domem od konce prosince do zhruba poloviny ledna kodomatsu neboli gate-pine - strom či jen malůvku stromu na papíře. Japonský Santa Claus je nazýván dědeček Santa Claus (Santa Kurosu no odžisan), což konotuje laskavost a vřelost (na rozdíl od Father Christmas, Pere Noel či Kris Kringle) a nenaděluje dárky do punčoch pověšených na krbu - málokterá japonská domácnost má totiž krb; motiv komína a krbu byl v Japonsku nahrazen kamínky v koupelně. Vánoční svátky mají také své zvláštní místo v rámci každoročního japonského svátečního cyklu. Vánoce jsou součástí kalendářů šintoistických a buddhistických organizací, které je nepovažují za náboženskou hrozbu vůči svému "monopolu", nýbrž jsou zasazeny do rámce tradičních japonských oslav mezi zimním slunovratem a Novým rokem. Vánoce v Japonsku však nejsou "legálním" svátkem (v tom smyslu, že by většina lidí měla dovolenou a školy měly prázdniny) - vánoční aktivity jsou dovoleny až po skončení pracovního dne či vyučování. Rozšíření vánočních oslav nelze mimo křesťanský svět vysvětlovat jako výraz schopnosti dobře imitovat Západ, nýbrž jako jeden ze způsobů, jak dát nový smysl životu v moderním světě (který se tak liší od světa "tradičního", zažitého často po staletí). "Santa Claus se stal hledaným symbolem nového poválečného dostatku a bohatství". Přičemž upozorňuje na fakt, že Američané a Japonci zdůrazňují odlišné aspekty lidových Vánoc: zatímco Američané podle něj vnímají Vánoce jako ukazatele a důkaz materiálního dostatku, Japonci zdůrazňují demokratický aspekt Vánoc. Přispěly totiž k demokratizaci japonské společnosti - jednak proto, že dávají příležitost ženám se společensky více projevit - díky vánočním večírkům a oslavám; ale demokratický duch je vnesen i do vánoční výměny dárků. Dávání darů je součástí také novoročních oslav (používá se pro ně termín tošidama), ale v jejich případě naděluje pouze hlava rodiny ostatním jejím členům - tedy dětem; při vánočním obdarovávání jde o vzájemnou výměnu mezi všemi členy rodiny, nikdo není vyloučen a zvýhodněn. Hideyo Konagaya se při své analýze japonských Vánoc zabýval pouze jedním z materiálních rozdílů mezi americkými a japonskými Vánocemi, jímž je krájení a konzumace kulatého vánočního dortu s bílou polevou a ozdobeného červenými jahodami - "coby sváteční pokrm vyjadřuje symboly sdělující kulturní hodnoty, sociální vztahy a charakteristickou identitu moderního Japonska" a jeho význam je odvozen z ingrediencí, tvaru, barvy a zdobení. Vzhled a symbolika vánočního dortu v určitém smyslu ladí s tradičním japonským hodnotovým systémem: základním japonským obřadním pokrmem je moči z dušené rýže a vytvarované do kulatých kousků, spojované s hare, tedy posvátnem; bílá barva rýže coby nejposvátnějšího zemědělského produktu zdůrazňuje posvátnost tohoto pokrmu; a bělost ušlehaného krému na vánočním dortu značí technologický přepych té doby; kulatý tvar má vyjadřovat celistvost života či ročního cyklu a kromě toho symbolizovat srdce, jednotu a harmonii; a červená barva jahod má zahánět zlé duchy; kombinace červené a bílé vyjadřuje příznivé znamení a v Japonsku se objevuje v různých formách (nejpříznačnějším příkladem je japonská vlajka: červený kruh slunce na bílém poli čistoty). Čili "tvar a barvy dortu lpí na symbolice zděděné japonské ceremoniální potravy. Na druhé straně povrchové aspekty dortu poskytují vhodné médium k vyjádření nových hodnot a snů poválečné japonské společnosti. Přidáním luxusních ozdob (...) dort ztělesňuje americkou prosperitu, na níž Japonci v novém městském životě aspirují (...) Vánoční dort se dostatečně shodoval s tradičním japonským kulturním kódem a coby symbol, odrážel změny a kontinuitu japonských tradic". Brian Moeran a Lise Skov popisují současné japonské Vánoce třemi klíčovými slovy: kýč, konzum a mládí. Různé "vánoční styly" jsou vytrženy ze svého prostorového, časového a kulturního kontextu a později sestavené dohromady podle odlišných estetických kritérií (podle chuti a volby konzumenta) - týká se to např. zdobení vánočního stromku nebo různorodých chodů štědrovečerní večeře; Vánoce znamenají pro Japonce především dárky, ale také něco navíc: drahou večeři ve dvou na zapůjčené jachtě, noc v luxusním hotelu, lyžařskou dovolenou atd.; a myšlenka "být spolu" je sociálním jádrem japonských Vánoc, ale nikoli být s vlastní rodinou - japonské Vánoce jsou především oslavou romantické lásky. V mnohém se tak liší od klasických "rodinných Vánoc", jak je známe na Západě, nicméně v devadesátých letech minulého století byl vedle výše zmíněného vytvořen nový vánoční trend - směrem k tiché vánoční nostalgii spíše než k okázalému "randění".

Ježiiiš, mě se to nechce číst XDD Ale původně jsem myslela, že v Japonsku se Vánoce neslaví :-))
avatar 12.12.2010 18:13:02Embri
Reakce na příspěvek od Dix z 12.12.2010 13:52:02

Tady, o tom jak se slavi Vanoce v Japonsku :) ______________________________ Japonské Vánoce neboli japonská tradice americké prosperity Vánoce, coby křesťanský svátek, se do Japonska dostaly v 16. století spolu s křesťanskými misionáři, přičemž japonský termín natara - pochází z portugalského natal (narození). Ale až v polovině 19. století (za dynastie Mejdži) - s druhým příchodem západní civilizace do Japonska - se staly známějšími širší veřejnosti; postupně se šířily z měst na venkov a z vyšších společenských vrstev do nižších a do 20. let 20. století byly již obecně uznávaným svátkem. Vánoce se slavily i během druhé světové války a během okupace byly dokonce podporovány médii a obchodníky. V 50. letech měly podobu bouřlivých společenských oslav v ulicích a v barech; koncem 50. let se vlivem komercializace a médií prosadil ideál "rodinných Vánoc". A jaká je současnost? V ulicích a obchodech velkých měst bývají na sklonku roku ozdobené stromky, andělíčci, svíčky, všudypřítomní Santové i nápisy Merry Christmas či Merí Kurisumasu a v Japonsku stejně jako jinde zní v prosinci všude Jingle Bells. Japonské Vánoce ale nejsou pouhou "transplantací" amerického svátku do japonského prostředí; svátek byl přizpůsoben japonskému kulturnímu kontextu a získal některé prvky, které v americké podobě Vánoc nenajdeme. Tak například kromě vánočního stromku, najdeme venku před domem od konce prosince do zhruba poloviny ledna kodomatsu neboli gate-pine - strom či jen malůvku stromu na papíře. Japonský Santa Claus je nazýván dědeček Santa Claus (Santa Kurosu no odžisan), což konotuje laskavost a vřelost (na rozdíl od Father Christmas, Pere Noel či Kris Kringle) a nenaděluje dárky do punčoch pověšených na krbu - málokterá japonská domácnost má totiž krb; motiv komína a krbu byl v Japonsku nahrazen kamínky v koupelně. Vánoční svátky mají také své zvláštní místo v rámci každoročního japonského svátečního cyklu. Vánoce jsou součástí kalendářů šintoistických a buddhistických organizací, které je nepovažují za náboženskou hrozbu vůči svému "monopolu", nýbrž jsou zasazeny do rámce tradičních japonských oslav mezi zimním slunovratem a Novým rokem. Vánoce v Japonsku však nejsou "legálním" svátkem (v tom smyslu, že by většina lidí měla dovolenou a školy měly prázdniny) - vánoční aktivity jsou dovoleny až po skončení pracovního dne či vyučování. Rozšíření vánočních oslav nelze mimo křesťanský svět vysvětlovat jako výraz schopnosti dobře imitovat Západ, nýbrž jako jeden ze způsobů, jak dát nový smysl životu v moderním světě (který se tak liší od světa "tradičního", zažitého často po staletí). "Santa Claus se stal hledaným symbolem nového poválečného dostatku a bohatství". Přičemž upozorňuje na fakt, že Američané a Japonci zdůrazňují odlišné aspekty lidových Vánoc: zatímco Američané podle něj vnímají Vánoce jako ukazatele a důkaz materiálního dostatku, Japonci zdůrazňují demokratický aspekt Vánoc. Přispěly totiž k demokratizaci japonské společnosti - jednak proto, že dávají příležitost ženám se společensky více projevit - díky vánočním večírkům a oslavám; ale demokratický duch je vnesen i do vánoční výměny dárků. Dávání darů je součástí také novoročních oslav (používá se pro ně termín tošidama), ale v jejich případě naděluje pouze hlava rodiny ostatním jejím členům - tedy dětem; při vánočním obdarovávání jde o vzájemnou výměnu mezi všemi členy rodiny, nikdo není vyloučen a zvýhodněn. Hideyo Konagaya se při své analýze japonských Vánoc zabýval pouze jedním z materiálních rozdílů mezi americkými a japonskými Vánocemi, jímž je krájení a konzumace kulatého vánočního dortu s bílou polevou a ozdobeného červenými jahodami - "coby sváteční pokrm vyjadřuje symboly sdělující kulturní hodnoty, sociální vztahy a charakteristickou identitu moderního Japonska" a jeho význam je odvozen z ingrediencí, tvaru, barvy a zdobení. Vzhled a symbolika vánočního dortu v určitém smyslu ladí s tradičním japonským hodnotovým systémem: základním japonským obřadním pokrmem je moči z dušené rýže a vytvarované do kulatých kousků, spojované s hare, tedy posvátnem; bílá barva rýže coby nejposvátnějšího zemědělského produktu zdůrazňuje posvátnost tohoto pokrmu; a bělost ušlehaného krému na vánočním dortu značí technologický přepych té doby; kulatý tvar má vyjadřovat celistvost života či ročního cyklu a kromě toho symbolizovat srdce, jednotu a harmonii; a červená barva jahod má zahánět zlé duchy; kombinace červené a bílé vyjadřuje příznivé znamení a v Japonsku se objevuje v různých formách (nejpříznačnějším příkladem je japonská vlajka: červený kruh slunce na bílém poli čistoty). Čili "tvar a barvy dortu lpí na symbolice zděděné japonské ceremoniální potravy. Na druhé straně povrchové aspekty dortu poskytují vhodné médium k vyjádření nových hodnot a snů poválečné japonské společnosti. Přidáním luxusních ozdob (...) dort ztělesňuje americkou prosperitu, na níž Japonci v novém městském životě aspirují (...) Vánoční dort se dostatečně shodoval s tradičním japonským kulturním kódem a coby symbol, odrážel změny a kontinuitu japonských tradic". Brian Moeran a Lise Skov popisují současné japonské Vánoce třemi klíčovými slovy: kýč, konzum a mládí. Různé "vánoční styly" jsou vytrženy ze svého prostorového, časového a kulturního kontextu a později sestavené dohromady podle odlišných estetických kritérií (podle chuti a volby konzumenta) - týká se to např. zdobení vánočního stromku nebo různorodých chodů štědrovečerní večeře; Vánoce znamenají pro Japonce především dárky, ale také něco navíc: drahou večeři ve dvou na zapůjčené jachtě, noc v luxusním hotelu, lyžařskou dovolenou atd.; a myšlenka "být spolu" je sociálním jádrem japonských Vánoc, ale nikoli být s vlastní rodinou - japonské Vánoce jsou především oslavou romantické lásky. V mnohém se tak liší od klasických "rodinných Vánoc", jak je známe na Západě, nicméně v devadesátých letech minulého století byl vedle výše zmíněného vytvořen nový vánoční trend - směrem k tiché vánoční nostalgii spíše než k okázalému "randění".

To je přímo vyčerpávající 1 Tak tohle jsem o Japonsku nevěděla a ni mě nidky nenapadlo se o tuto zemi se spojitostí s Vánocemi zajímat. 3 51
1